Nokturno.net / články

Tak už se to ustálilo. Prudký tok myšlenek spojený s fenoménem Rockoupání, který mi už aspoň čtrnáct dnů intenzivně pulzoval v palici, se uklidnil. Může za to určitý, byť minimální časový odstup, a potom taky názory lidí na tutéž akci, na totéž Rockoupání, kteří se ne ve všem shodují, ale vesměs vyjadřují pozitivní zážitky. Souhlas! Jak to tedy bylo?

Na místo jsme dorazili v pátek v podvečer. Mohlo být asi půl osmé. Cesta proběhla OK. Spolucestující Kult a Ige byli celkem v klidu. Dokonce vymysleli, že bysme jim mohli dozadu naložit dvě stopařky. Celou cestu jsem si zpíval, rapoval a tak. Hlavně fiXu a Elektrick Mann. Pro velký úspěch produkce jsem byl řidičkou Kristýnkou vysazen kousek před Poličkou. Jenže holky v autě měly smůlu. Vzal jsem jim lístky, takže mě znovu nabraly hned jak jsem začal stopovat.

Zaparkovali jsme na parkovišti před bránou a vydali se do bazénu. Na pódiu hrála nějaká kapela. Podle programu Mimoritmus. U mě bez odezvy. Po nich nastoupil Traband. Dvoutaktní dechno. Poměrně energické písně a vtipné až intelektuální texty. Hezký byl ten o tom jak to vypadá, když si báječnou ženskou vezme idiot. Ze života. Sarkasmus a vtip. Vlivem zpoždění Krucipusku byl Traband nucen přidat několik songů. Asi to není úplně nejlepší pocit přidávat písně jenom proto, že je ještě čas. Dost ultimátní. Krucipusk se tím moc nerozpakoval. I on měl vtip, posunutý ovšem na vyšší, ne tak jemnou linii. Velmi vtipný frontman a jeho hláška: "Tak, teď přestanem dělat bubáky a zahrajem něco o lásce... Láska je děvka!" Následovala doommetalová kapela Silent Stream of Godless Elegy se svojí poněkud temnou, uchu libou, hudbou. Nevím proč, ale ke kapele Původní Bureš mám averzi. Nikdy v životě jsem je neviděl a ani po tom netoužím. Nevím proč. Ani Rockoupání nebylo výjimkou. Zatímco při SSoGE jsem usínal PB jsem prospal načisto. Do víru dění jsem se dostal až s poslední kapelou Indy a Wich. Hip hop. Český hip hop. Smutná věc. Akusticky naprosto fascinující. Zvuk jejich produkce mě doslova vyrval ze spacáku. Pohled naživo byl pro mě ovšem obrovským zklamáním. Dva kluci, co mluvili o životě. O svojí vizi života. Smutné. Jižní město asi není růžová zahrada. Věřím. Ale proč probůh tohle? Póza bez špetky vtipu, originality, jiskry. Jenom pobrekávání. Indy a Wich je pojem. Jak to? To jsou všichni tak v prdeli? Ale já radši zůstanu u emotivních, nekompromisních Syndrom Snopp.

Noc z pátku na sobotu byla rovněž zajímavá. Po té, co se SPOK vykecal a odešel se svojí polovičkou do hajan, vydali jsme se s Kristýnkou na okružní pouť kolem bazénu neboť trávit další půl hodinu ve společnosti opilých pankáčů a dalších asociálů by bylo poněkud tristní. Vedle potemnělého a opuštěného pódia stály, ve světle právě se probouzejícího nového dne, dvě postavy. On a ona. Zpívali naplno, od srdce, lidově. Moc milí lidé! Netrvalo dlouho a zpívali jsme s nimi. Lidovky postupně vystřídaly Tři sestry, Vypsaná fiXa, Hrokýže slíže, KSV, Karel Gott a jiné pecky. Po hodině se k nám se svým dunivým hlasem přidal jakýsi příznivce metalu. Projev to byl vskutku skvostný, ale nějak jsem to nestíhal. Každopádně zajímavý člověk. Světla přibývalo, navštívili jsme tedy při té příležitosti místní přehradu obsazenou rybáři a zimou. A hajdy spát! Ráno se projevilo teplem. Ve stanu bylo jako v sauně. V areálu poličského Rockoupání je velmi málo stínů. Ale lepší zdechnout teplem než umrznutím. Umrznutí pivem nepřechlastáš. Ve skupince čítající 8 individuí (Max, Kristýnka, Ige, Kult, SPOK, Verča, TC a Nina (na mě se dívá)), jsme vyrazili na průzkum místního náměstí a obchůdku tamtéž. V cukrárně se některým z nás podařilo nejprve být zamčeni a posléze sami zamknout dalšího nešťastníka na WC. Moc vtipná příhoda. Paní cukrářka z nás určitě měla radost. Kávička a chlebíček... slast.

Odpolední společnou četbu knihy Z nejhoršího jsme uvnitř přerušila až produkce místní asi trash metalové kapele Bionafta. K tomuto stylu snad jen tolik, že metalovou pózu jsem kdysi docela žral (nemyslím agrometal). Tohle bylo poněkud přitažené za vlasy. Slyšet od sotva zletilých vypalovačky plné násilí, znechucení a agrese je důvodem k zamyšlení. Cítí se oni protagonisté na tomhle světě skutečně tak zle a ublíženě? Možná ne. Soudě dle skutečně zajímavého experimentu, k němuž si na pódium přizvali své kamarády hiphopery. Tím si mě docela získali. Bylo tam srdíčko. Druhou sobotní kapelu jsem nezaznamenal. Oběd je oběd. Tady se musím přiznat k jednomu prohřešku a to, že jsem si při návratu koupil ve stánku postaveném naproti cestě ke koupališti jedno poličské pivo. Vzápětí jsem se z prohlášení organizátorů dozvěděl, že Poličský pivovar je svině proradná (napsali to ovšem velmi slušně!) a tak jsem se kál a o to víc se máznul Gambáčem. Modří vědí. Každopádně, vrátili jsme se právě včas, protože na pódiu se právě vyjadřoval pornofolkař Záviš, z jehož textů jsem šel do kolen. Závišovi vtip rozhodně nechyběl. Akorát organizátoři to ne úplně vychytali, když tvůrce písní, z nichž i ta nejjemnější nebyla pro moralisty úplně okej (Já na vojnu nepudu, já na to mrdám!), zařadili do parného odpoledne, kdy zde bylo přítomno mnoho rodičů s dětmi. Snad u toho asistovala i všemocná Policie, ale nevím, na vlastní oči jsem je neviděl. V největším pařáku, kdy na rozpálené ploše pod pódiem pařili jenom ti nejotrlejší, vystoupili snad i trošku numetaloví Jolly Joker. Znělo to nabušeně, ale chyběly tomu nápaditější aranže. Takže jsem uvítal oživení v podobě jedné cover verze písně, kterou si teď nějak nemůžu vybavit. Ale vím, že tam byla. Velmi příjemně mě překvapila kapela Rufus, výherci taletové soutěže Poličský skřivan. Bigbít s velmi osobními texty. Hezké. A už je tady jedna z hvězd večera, plzeňská Znouzectnost. Chytré, zajímavé, legendární. Zaznamenal jsem jenom závěr.

Po nich nastoupili slovenští Tornádo Lou, jejichž několik písní hráli na Rádiu 1. Ale jo, jenže jsem si to moc neužil, protože jsem byl zvědavý na největší hvězdu festu, kterou byla Aneta Langerová. To, že vyhrála Superstar asi ví každý, ne? O jejím výstupu se rozepisovat nebudu. Jako člověk (myšleno podle rozhovorů v tisku) mi slečna AL není nesympatická. Ovšem její tvorba a živý výstup? Nuda! Nuda! Nuda! Otšesné texty, melodie, chlad. Aneta zpívala bez špetky energie. Znělo to jako z CéDéčka. Prostě nic. To už se setmělo a fanoušci, kteří přišli výhradně na AK a dosud se zdržovali v areálu koupaliště, jej úprkem opustili. Zazněly totiž první tóny extrémní hardcorové kapely Boron. Její lídr je zvlášntí osoba. Srdcař - originál. Okamžitě vyzval zájemce o skok z pódia mezi lidi, aby se neostýchali a skočili. Tím postavil na hlavu všechny bezpečnostní opatření, ale nikomu se nic nestalo, takže to bylo určitě dobré. Po Boronech nastoupili Točkolotoč, které jsem tak nějak protrpěl. Jejich romfolková hudba se mi líbila, ale důležitější teď byl fakt, že po nich se na pódiu měla objevit kapela, která se stala jednou z met mého hudebního vývoje. A oni nezklamali o přišli. Elektrick Mann. Opravdu nezklamali. Víc jsem nechtěl a ani nečekal. Jsou to především exhibicionisti. A mají vtip (alespoň Mukas, Ice-B byl chvílemi dost trapný a ZHOR se moc neprojevoval) a nic neřeší. Jsou to prasata a rádi to ukazují ostatním tak, aby sklízeli jejich ovace. Sice jim poměrně často vypadávaly texty (až na ZHORa, který se na svůj výkon soustředil úplně nejvíc a moc neexhiboval) a celý playlist sestával z cca. desítky songů z první desky, které se tu a tam opakovaly, ale mě teda přesvědčili. Padlo mnoho hlášek. "Tak a teď si dáme soutěž o nejlepší držku z pódia."

Na závěr bych se chtěl ještě jednou a snad už naposledy vyjádřit k organizaci festu. Skládám poklonu. Zvuk, sociálky, chlast, občerstvení... 100%. Kapely zvoleny vhodně. Samozřejmě mohlo být líp, ale... kecy, kecy, kecy! Vím, Waltari nebo Hudba Praha nemůžou hrát každý rok. Kdo někdy nějaký fest organizoval a podílel se nejen na jehodramaturgii, ví. Já myslím, že vím. Proto mlčím a jsem rád, že fest neprodělal (dle vyjádření jednoho z organizátorů). . Jenom ta konferenciérka, co mě neseděla už loni by mohla jít do sebe. Slovy jednoho diskutujících na webu Rockoupání:

"Omlouvám se, ale slečna uvaděčka byla otřesná. hraje kapela, ledi paří ze všech sil. teplota vzduchu se téměř vyrovnává teplotě lidského těla. kapela dohraje svou poslední píseň.dav řve. slečna uvaděčka:STE TADY VŮBEC?(koupaliště je plno unavených rozjařených lidí.)NENÍ VÁS TADY SLYŠET!!! (putovní pullitry piva kolují nejen mezi pankáči, petr vytahuje připravenýho špeka, aby se vůbec postavil na nohy) NENÍ VÁS SLYŠET, MUSÍTE VÍC ŘVÁT!!!!Proto se nikdo nesmí divit, když jsem se rozhodl v pátek večer, že se slečně uvaděčce nějak odměním za její kecy. tak jsem koupil v sobotu ráno v mstě pytlík rajčat a nechal jsem je na sluníčku pěkně změknout. Po Znouzi jsem to už nevydržel a se svými přáteli jsme po ní začali šít. dva zásahy. zbytek nám sebrali sekuriťáci. hlavně myslím, že slova jste tady vůbec? není vás slyšet! tady nikdo není! se stala legendárními. jen doufám, že příští rok tam bude někdo lepší, nebo nikdo."

Pro letošek vše. Tak snad i napřesrok. Hlavěn už nezdražujte! Nebo nikdo nepřijede a to by byla škoda.