Nokturno.net / články

Dvě akce v jeden den. Tak to si nechám líbit. Dvě akce naprosto fenomenálního a unikátní charakteru? Proč ne! V jeden den jsme absolvovali sestup do podzemí a hudební festival.

Den D, ráno u Kovárny:
Sešli jsme se v hojném počtu. Nedorazil pouze Kult, kterýžto měl vypnutý telefon, takže jakýkoliv pokus o navázání komunikace byl marný. Vydali jsme se dvěma vozy (já, Kristýnka, Radovan, Ondra vs. Gas, Pavla, IGE) do malebné kalebny zvané Maršovská Rychta, kde čekali jeskyňáři z Krasu (Kuba, Franci, Eda a dvě osoby opačného pohlaví). Po snídani, kterou IGE pojal velmi symbolicky (kafe a rakvička se šlehačkou) jsme odjeli do Studnice (u Nového Města na Moravě). Zde je kopec, na kopci díra a v díře několikero vstupů do bývalého dolu (jestli jsem to dobře pochopil). O těchto prostorách ví málokdo (když nepočítám lišky, které tam bydlí přes zimu a z našeho zájmu určitě mít radost nebudou). Nejsem speleolog, tedy: jedná se o několik podzemních prostor různé velikosti, kde se těžilo cosi, co je světlé a leskne se to. Zlato to bohužel není, je to nějakej šutr, sle název už si nepamatuju. Naším úkolem bylo prostory zmapovat a zaměřit tak, abychom mohli v této lokalitě určit další postup. Vliv lidské paže byl dole znát a představa dřiny spojené s těžbou byla fascinující. Podzemí bylo prostorné a nikoliv dlouhé. Je tam spousta slepých chodeb a taky odpadu, neb si tam místní zřídili černou skládku (kdybyste někdo sháněl na prach zrezlý rám kola včetně torza sedla, vzor cca. 1950, jedno takové tam je). Taky tam kromě lišek bydlí netopýři. Jeden kolem mě a Gase proletěl. No a hlavně, ačkoliv venku mrzlo, dole bylo příjemně.

Den D, odpoledne ve Fryšavě:
Po obědě jsme si v hospodě na Fryšavě uspořádali první valnou hromadu PŽJ kde byly odhlasovány některé základní věci a posléze jsme se společně přesunuli do místního kulturáku, kde zatím probíhaly poslední přípravy večerního festivalu. Ještě před jeho začátkem jsem jel s Kristýnkou do ZR na nádraží pro jejího kamaráda z Prahy.

Den D, večer na Fryšavě:
Stihli jsme se vrátit na závěr první kapely zvané Bionafta. Jimi produkovaná hudba se pravděpodobně jmenuje trashmetal, což mě vůbec nevadí. Mám jen několik postřehů. Lidi z Krasu, které jsme na Kosu pozvali, byli z jejich produkce lehce rozčarováni, neb pozvání bylo na "pohodovej bigbít a chlast v přátelském prostředí". Hudebně to byl nářez, ale z pohledu člověka, který ovšem neviděl celý výstup mi to přišlo všechno na jedno brdo. Z té změti kytar jen občas problesknul nápaditější riff nebo melodická linka. Zpěv byl agresivní a hrdelní, což u tohoto stylu nepřekvapí, ale působilo to na mě trochu křečovitě a pozérsky. Prostě jsem to těm klukům moc nevěřil. Jako druhý hrál Korísz, který nehraje trash, ale hudbu tak jak chce, takže se nebojí ničeho a lidé v sálu byli rázem na nohou. Kytarový metal, či něco na ten styl, šlapal a diváci s ním. Aby se lidé trošku vydýchali, objevili se na pódiu Rapa Nui, představitelé melodického bluesrocku se silnými refrény a ženským vokálem. Takže se pařilo dál. NOM byli zástupci ryzího undergroundu (ne jako pźa, ale jako styl). Písně byly v podání svého autora a leadra kapely v podstatě recitály, které stály na pevném základu, který tvořily klávesy. Znělo to skutečně temně a dekadentně. Chalanův přednes (resp. zpěv) byl velmi sugestivní. Po skončení koncertu odešlo mnoho návštěvníků a v hluboké depresi spáchali před kulturákem sebevraždu oběšením, utonutím v kaluži ale našel se i jeden, který si prostřelil hlavu pistolí na prasata. O NOM nejde psát, to se musí vidět a slyšet. Kosa je pro ní prostředím víc než ideálním a v atmosféra, kterou zanechali vystoupili KSV. Což bylo dobře, neb oběšenci slezli ze stromů, vyplivli vodu a vrátili se zpátky do sálu aby zapařili na chytlavé písně dnes již legendární novoměstské formace. Atomová Mihule ze Žďáru byla jakousi avantgardní připomínkou starých časů, kdy bylo ještě normální zakazovat kapely, ale i jinak srát lidem na hlavu. Poslední zahrál Březí Děd z Prahy. Jelikož jsem absolvoval menší incident s jejich leaderem, nafoukaným blbečkem v kulichu, který měl pocit, že ví, vůbec mi nevadilo, že jsem je neviděl, pouze slyšel, protože v té době jsem už usínal.

Den poté, Fryšava: Bylo to luxusní probuzení s prdelí na horizontu. Kulturák jsme uklidili, dopili a po poledni odjeli. Nejdřív ovšem bylo nutné naložit Kulta, ale to už je jiný příběh.