Nokturno.net / články

Zatímco sousední Dolnolhotský buben se zmohl na jeden z nejvýznamějších českých festivalů, původně rocková Horní lhota poděkud zaostává. Letos, jak je již nepříjemným zvykem, opět nedorazilo několik kapel. Krom polských Akurat a Tumbao (jejichž neúčast byla předem avizována na internetových stránkách) nedorazili ani Sto Zvířat, což byla poněkud bota, neboť se o jejich neúčasti muselo vědět dopředu (dva členové ansáblu byli údajně v Anglii, na webových stránkách je uvedeno, že kapela koncertuje až od půle srpna). Jeden z největších taháků této obří garden party, slovenští Horkýže slíže, započali své vystoupení v jednom z nejhorších hracích časů (ve 12:00). Harmonogram festivalu byl opět všelijak pozpřehazovaný atd. atd.
Jako první jsem shlédl výtečné vystoupení pražské kapely S.P.S., punkové partičky hrající již od osmdesátých let. Na jejich hudbě to však není nikterak znát, hrají klasický odpodlahový punk, rychlý a melodický. Značný žánrový skok pak představil Tomáš Kočko & orchestr na vedlejší scéně. Jejich koncert byl nesmírně příjemný a diváctvo skotačilo nedbaje horka. Škoda jen, že tomuto vynikajícímu souboru byl vyměřen tak krátký čas na vystoupení - po cca šesti kusech se kapela rozloučila dvěma přídavky aby je na hlavní scéně vystřídali Valmezští Rauš, kteří, nejen dle mého názoru, s Mňágou a žďorp nesdílejí jen místo svého působiště, ale i hudební výraz.
Následné vystoupení divadla Crepáci (jakási veselice z důlního prostředí) bylo poměrně protáhlé, z dalších kapel se ukázala slovenská Karavana se zpívajícím bubeníkem, hrající z počátku reggae, ke konci vystoupení pak rychlejší kusy v rytmech ska. Dále ostravští Sultan soliman, kteří opět neoživili svůj repertoár, ale alespoň si obstarali slušivé stejnodresy, z polska dorazili Lion vibrations se svým hutným regae a zpívající baskytaristkou a sérii reggae/ska vystoupení završili Panonnia all star ska orchestra z Maďarska. Tento desetičlenný orchestr byl chudší o dva hudebníky a přestože byli označeni za "jedno z nejlepších maďarských ska", měl jsem dojem, že hrají skladby spíše do reggae (čemuž napomáhal hlavně bubeník, jehož rytmy byly provázeny táhlou měkkou hajtkou, ne ostrou sekanou, která nutí nohy tancovat...), ale proti gustu...
Nakonec bych nerad opomněl živé vystoupení Buranů z New Jersey (vesničanů z Nového Jičína jak volně přeložil Jiří Zahuta - uvaděč festivalu), kteří zo rozmotali opravdu slušně.
Nu co dodat na závěr. I přes mnohé věci, které lze festivalu vytknout (špatné fotící podmínky - zábradlí před hudebníky na hlavní scéně a nepříjemná světla na vedlejší; všudypřítomný kelímkový balast; placky z čajovny nevalné chuťi a v neposlední řadě čachry v programu), přes věci, které k festivalu neodmyslitelně patří (jízda na odpatkovém koši, příšerně opilý Martin Návrat, maďarské langoše a výtečná tetování) jsem došel i k věcem, které je třeba vyzdvihnout a pochválit (korýtko s vodou...). Nezbývá než popřát více štěstí a pečlivosti do dalších ročníků.