Nokturno.net / články

"Od zastávky pudete po cestě, za esíčkem je hospoda U Dluhoše, za hospodou doleva a tam už to je..."
A bylo. V sále místního družstva, pěkně na parketách, umakartové stoly, bečkové pivo z plastu - zkrátka idyla. Po necelých dvou hodinkách po plánovaném začátku akce začala s hraním ostravská "grunge" kapelka Nausea (slovník cizích slov říká: nauzea = pocit nevolnosti, nutkání ke zvracení. K ničemu podobnému během vystoupení naštěstí nedošlo...). Čtveřice mladíků zahrála ráznější bigbít se slušným nasazením (nadšení kapely přeci jen mnohdy značně klesne, když publikum čítá něco kolem desíti posedávajících individuí - ostatně ani při produkci dalších kapel nebyla situace o mnoho lepší - návštěvníků přišlo pomálu a i ta hrstka, která se na této vypečené akci sešla, byla rezervovaná i při nejpříjemnějších podmínkách).
Další kapela Funky punch quartet z Havířova (tady na Colchoz festu spíše Jazz punch trio...) zahrála sadu jazzových skladeb různých interpretů - inu pohodová muzika, při níž slunce nadobro zapadlo za polaneckým družstvem.
Brněnští Rhondian přivezli své CD s názvem Fact or your fiction, vlastní kouř a nepříjemně blikající světlo. Zahráli velmi převědčivý koncert - směsice hc a elektroniky (v pozadí jim neustále tucal sampler), škoda jen, že CD, které obdrželo prvních 20 návštěvníků a já byl mezi těmi šťastnými, kteří se přitrousili v prvních dvou hodinách festivalu, není tolik energické a živé.
Poslední z kapel, které jsem byl s to shlédnout, byli ostravští Strait jacket (očividně miláčci zdejšího publika) - hard rock budící poněkud rozporuplné pocity co se týče autntičnosti výrazu a vystupování, každopádně jim to šlapalo moc pěkně.
To už se chýlilo k jedné hodině, diváci z části usínali, z části upadali do alkoholových mdlob (což z části způsobil i fakt, že došlo pivo a poté postupně i různé tvrdší alkoholy). Jeden z organizátorů nás záhy zavezl autem až domů (tomu říkám festivalový servis) - tímto mu díky.
Nuže Colchoz fest se jevil jako tradiční podnik s takřka rodinnou atmosférou. Dojem akci kazil snad jen nízký počet účastníků a z toho plynoucí potíže se zvukem, kterému roztroušené postavy nikterak nepomáhaly s lomem. Na konec bych rád vyzdvihnul zajímavý podnik jednoho z organizátorů s názvem Slyšíme do sta let, v jehož rámci byla zájemcům rozávána vata. Třebas se to chytne i na dalších akcích...

další fotky: ov-kluby.net