Nokturno.net / články

Vystoupení "Bagristů" jsem shlédl bohužel jen od druhé půle. Jednotlivé čtení autorů bylo přetínáno hrou na bubny a didgeridoo. Básničky autorů byly převážně strohé, zkrátka nic složitého - kousky byly vybrány spíše ku hospodské produkci. Z celého vystoupení mi utkvěla jen jediná část verše - "slunce zapadlo, taky někam zapadnu". Za zmínku též stojí vynikající básně v podání babičky Davida Pilowa (časopis Progresiv), které zazněly z audio nahrávky.
J. H. Krchovský zapůsobil poněkud plaše, ne tak jeho dílko - básně z nové sbírky Poslední list. Hemžily se pesimismem a neradostí ze života, tu a tam vysvitl ze tmy kousavý sarkasmus nebo lechtivější póza. Z úst autora zněly básně ještě o kousek temněji, zkrátka pastva pro hromadu smyslů.
Tornado Lue na sebe nechali poměrně dlouho čekat. Hráli skvěle, to se musí nechat, zamračené pohledy hudebníků však působily poněkud podivně a kontrastovaly se skočnými motivy songů. Diváctvo ničeho nedbajíc jalo se tancovat tance, o kterých jsem si myslel, že už dávno vyšly z módy. Ale rytmus si žádal své. Vynikající zvuk kytary a hlavně nezapomenutelný hlasový projev (o pohybovém nemluvě) Jany Tóthové byl vpravdě působivý.
Dvěma přídavky bylo vystoupení radikálně zakončeno a tak se na první pohled nesourodý večer nakonec vydařil doopravdy skvěle.