Nokturno.net / články

Po překonání veškerých obtíží, které doprovázely můj příjezd do Orlové, jsem konečně nalezl místní lesopark a v něm ukryté letní kino a za posledních tónů písně kapely Narvan se pohodlně usadil v plastové loži.
Onu druhou polovinu festivalu - tu jedinou, kterou jsem shlédl, zahájil Jablkoň. Svými milými písněmi navodil v místním publiku spíše melancholickou náladu. Ku slyšení byly jak písně lehce folkové, tak písně těžce punkové a žánrově stěží zařaditelné. Krom klasických nástrojů se objevil i "semtam" - jakási soustava čehosi z vietnamu, plechový obal od filmu, dětské štěrkátko... inu, k čemu užívat samply?
Kuličky štěstí z Ostravy zahráli jakés funky, hudbu s třemi dechy, basou, kytarou, klávesami a bicími nástroji, to vše za neúnavného tanečního, hopsavého a zpěvného doprovodu slečny v bělavých šatkách. Publikum bylo spokojené a kapela zajisté též.
Trio -123 minut započalo svou produkci likvidací dvou kytarových strun, pokračovalo skvělým vystoupením, v němž zaznělo snad ještě více improvizace než jindy, a zakončilo snad až geniálně zahranou písní Seven ways to heaven. Krom kytaristy, basáka (jehož původ byl zdůrazněn obrázky pádícího soba na jeho basové kytaře i basovém aparátu) a bubeníka se k vystoupení přichomýtl i Michal Žáček s flétnou a saxofonem. Držel se skvěle, ale na mé smysly to bylo trochu příliž.
Po této vyčerpávající podívané se na pódiu usadilo duo Pavel Fajt & Wendy Zulu skrývající se pod názvem Ladakh, tentokráte bez jakýchkoli hostů. Po letmé přípravě se pustili do své bubenické produkce. Pavel Fajt za bicími byl opravdu úžasný. Dokonce si myslím, že by celou produkci zastal i bez doprovodu druhé poloviny uskupení - Wendyho Zulu, který obstarával dva bubny a "zpíval".
Inu festiválek se doopravdy povedl, atmosféra byla domácky přátelská, škoda jen, že celá produkce musela být tak brzy ukončena.

Fotky a další články naleznete na ov-kluby.net.