Nokturno.net / tvorba / diskuze

Dlouho draci pány byli. Moc jejich nezadržitelně dnem každým rostla, jak za nimi hordy a masy stály. Však něco změnilo se. Boj o přežití bojem o moc stal se. Ale jen jeden drak všemi uctívaný byl. Neviděn krajem chodil a tam, kde bylo třeba, pomáhal. Však sám sebou nevládnul a byl zneužíván. Tehdy rozhodl se, že hluboce přemýšleti bude, když svou sílu svěřovati bude. Od té doby nikdy nikdo nepocítil sílu draka ve svých žilách.

Přítomnost
Genichus seděl ve svém stanu a prohlížel si papíry se seznamem zabavených zásob od pátého pluku. Bylo toho uboze málo a vojsku to nestačilo. Jenže, kde sehnat potraviny ve spálené zemi? Většina byla vyrabována gerilami a ten malý zbytek museli brát již nyní hladovějícím lidem. Blížil se hladomor. Posel k temné věži s žádostí o pomoc již byl vyslán, ale bude trvat nejméně měsíc, než dorazí první potraviny a to může být pozdě.
Samozřejmě bylo možné vyslat vojáky, aby začali zabavovat pomoc v Mostadaru. Jenomže když něco začnete zabavovat, musíte si taky spočítat důsledky. Mostadar byl vnitřně autonomní území. Měl své zástupce v kontinentální radě a měl povolené své pořádkové síly. Kdyby se neuváženě začaly zabavovat potraviny, mohlo by to vést ke zdůvodnitelnému výpadku přísunu potravin k temnému chrámu a to nemohl riskovat.
Nezbývalo tedy nic jiného, než vyslat zároveň dva posly. Jeden do Mostadaru, aby se pokusil vysmlouvat přísun potravin a druhého k temné věži pro případ, že by se Mostadarský proktor začal cukat, což byla dost pravděpodobná možnost.
Navíc se Paní už pár dní neukázala a to mu taky dělalo starosti. Generál by měl sedět u vlastního vojska a ne létat se svými speciálními jednotkami po pláních a nahánět kdejakého banditu. Morálka padala a pár mrtvých špatných případů by se hodilo.
Z venčí se ozvalo tasení mečů a tupé údery. K zemi se svezla dvě těla. Genichus potichu vytáhnul meč a naslouchal. Místo řevu a vpádu nepřítele se však rozhrnuly vchodové plachty a dovnitř vešel Daser.
„Zapomenul jsem jim říct, že mám nového pobočníka.“ Zabručel Genichus.
„Zjevně.“ Odvětil Daser a postavil se do pohovu. „Našel jsem, co hledáte.“
„Skvělé.“ Usmál se Markus. „Posaď se. Nerad vidím, jak lidi zbytečně plýtvají energií, když mohou sedět.“
Ochránce se posadil na židli naproti poradcova stolu a vyčkával.
„Nuže, máš slovo. Pro co je vlastně určena Paní?“
Daser se nadechnul. Co všechno šlo zjistit z těch několika veršů? „Paní byla zrozena za účelem zastavení mého bývalého přítele.“
„Vida.“ Zasmál se tomu zkřížení osudu Markus. „Ten mág, co jsme ho nechali jít, toho asi dost umí.“
„Ano.“ Odpověděl Viliam. „Edraco se jmenuje.“
Poradce zvednul svoje obočí. „Edraco?“ Uvědomil si, že o někom takovém už slyšel. „Vzpomínám si na něj. Znám ho.“
Daser nedal najevo žádné překvapení. „Jede hledat pána draků.“
„O nikom takovém jsem v životě neslyšel.“ Odvětil Genichus. „A kdyby někdo takový existoval, proč by ho hledal?“
„Protože chtějí zničit Sjednotitelův meč.“
Proměna s jakou se bývalý plukovník změnil byla neuvěřitelná. Sjednotitelův meč je na světě a má ho u sebe ten kluk co, ...nějaký odbojář! Ale na tom nezáleží. Kdo by se bál malého kluka. A my ho měli v ruce.
„Tys mu ten meč dal!“ Postavil se a sevřel pěst, až mu zbělely klouby. Uvědomil si, že Daser se na něj dívá pořád stejně. Snad kdyby slyšel jeho vnitřní hlas... „A co s tím má společného Paní?“
„Ona jej má najít, zabít a přivést náramek. V knihách je však ještě něco.“
„A co?“
„Ona zradí.“
„Nás?“
„Ano. Bude mu pomáhat.“
„Je to napsáno v těch knihách?“
„Vede kroky pána světem
za moment co bude smeten
dovede ho v barev spáry
pro budoucnost života pak
zbydou z něj už jenom cáry.“
„Z Edraca?“ Zeptal se Genichus.
Viliam pokrčil rameny. „Může to být i ze světa. Nebo ze světa, co bude smeten.“
„Takže pokud ji nezabijeme, pomůže mu nejspíš zničit svět takový, jak ho známe.“