ikona.png, 0 kB Nokturno.net / tvorba / diskuze

  

+ přidej: dílko | obrázek» přihlásit | zaregistruj se

Diskuse k dílku: Barvy. Část XIX. Sledovat diskuzi přes RSS rss.
Než se pustíte do diskuze, přečtěte si pravidla pro psaní komentářů.

Nemédská kronika – kniha hovorů
A byla ta, co všech šest draků viděla. Ne očima, které si sama vydrápala, když viděla tu hrůzu kolem, ale myslí svou. A oni ji navštěvovali a mluvili s ní, protože ona o nich pochybovala. I řekla: „Nemám oči a stejně zoufám. Ne proto, že nevidím. Zoufám proto, že vidím daleko větší hrůzy, co se mohou stát.“
„Můžeme ti dát oči.“ Řekl bílý drak. „Musíš si však vybrat.“
Tacwšd však odvětila. „Kdybych měla důlky pro šest očí, vybrala bych si od každého jedno.“
„Ale ty šest důlků nemáš.“ Zadul Stříbrný.
„Proto musím dál žít ve svých hrůzách.“

Město mrtvých. To byl Lastedas. Ulice prázdné, jak vádí v poušti. Řeky bez vody, jak město bez lidí. Tak tu bylo v pravé poledne. Jen několik dobře rostlých, avšak vychrtlých psů procházelo sem tam ulicemi a hledalo těch pár soust, co tu kdysi mohla pro ně zbýt. Vládl jim však strach. Utekli dřív, než se jich Mana stačila na cokoli zeptat.
A na obloze ani sup, ani paprsek světla, nic, co by mohlo připomínat život. Tam v dálce na jihu snad bylo možné zahlédnout elfím ostrozrakem moře. Aspoň se to povídalo. Avšak ani elf by neprohlédnul skrz černá oblaka spáleniště.
Nejhorší však bylo to, že tu zkázu nezpůsobily temné síly, nezpůsobil ji žádný drak, nezpůsobilo ji nic nelidského. Jen a jen člověk si mohl za to, že jeho osud je neklidný a skrz jeho věk prochází válka za válkou, jako vlny bijící ve věčném příboji do přímořských útesů. Kdysi nekonečná lidská sláva Lastedasu se zkroutila do karikatury lidství – zkázy.
A přece nebylo prázdné. Daser cítil přítomnost stovek lidí. Jakoby se jim jen vyhýbali a procházeli tam, kde jejich zrak v daný okamžik nezabloudil. Byli všude kolem a přitom nikde. A bylo jich tak moc, že Edraca zahlcovali a pletli. Pořád se pohybovali a nebyli v klidu, objevovali a míhali se. A v ulicích vál vítr.
Daser se zastavil.
Zastavili se i ostatní.
„Něco je kolem.“ Zašeptal. „Jakoby na nás čekali.“
„Ale já nic necítím.“ Prolomila po chvíli ticho Mana. Přesto se skrčila a začala se opatrně rozhlížet. Hůl si dala před oči a ta se rozzářila nazelenalým svitem zanechávaje za sebou fosforeskující čáru. Pak ale zbělela.
Daser se od nich oddělil a pomalu se připlížil k jednomu domu. Položil ucho na dveře a poslouchal. Pak vytáhnul svůj meč tak potichu, že člověk by spíš váhal nad tím, že jej vůbec vytáhnul.
Vrazil jej do dveří. Praskot dřeva nahradil hrdelní řev a skřípaní meče vrzajícího o desky dveří. Otevřel je a našel na druhé straně propíchnutého muže ve zbroji. A za ním další desítky.
Kolem Many a Edraca se začaly vytvářet záblesky, jak se snažili vytvořit obraná kouzla proti šípům. Runy zářily jasnými ohni. Daser se stáhul pod ochranu, ale nepřipravoval se k boji. Kolem dokola byla celá ulice zaplněná celými stovkami mužů. Byli na střechách, v oknech. Nebylo úniku.
Z davu vystoupil muž statné postavy. Jeho pevná chůze dávala najevo nebojácnost, sebejistotu a vůdcovský talent. Předstoupil před ně a položil ruku na jílec meče.
„Nevím, kdo jste, ale napadli jste mého muže. Jak se ospravedlníte?“
Všichni čtyři se na sebe podívali. I když bylo jasné, že to byla past, dali tomu muži jasný důvod pro jejich popravu. Nebo aspoň Daserovu popravu. Daser vykročil vpřed.
„Pane, jsem hluboce zarmoucen tím, že jsem toho muže zahubil. Není mnoho způsobů, jak odčinit takovou věc tomuto muži. Nejspíš to nejde odčinit nijak.“
„Tak je.“ Kývnul vůdce.
„Avšak jsou tu dvě možnosti, jak vám zaplatit cenu tohoto muže.“
Vůdce se usmál. Věděl, že má podle temného práva na tyto dvě věci nárok. Buď jednu, nebo druhou. Tento nárok byl starý jak Sjednotitelova říše sama. Když byla zavražděna bytost, mohl vrah svoji vinu odčinit buď svou smrtí, nebo svou službou.
„Přísahej na svou čest bojovníka, že slibuješ věrnost mě, Marku Genichusi, tvému nynějšímu pánu a otrokáři. Do tvé smrti nebo mé milosti a úplného odpuštění.“
Daser poklekl a sklonil hlavu. „Přísahám.“
Genichus se podíval na zbývající dvoici. „Máte štěstí, že mám dnes dobrou náladu. Běžte a dělejte to, proč jste sem přijeli. Váš přítel se k vám možná jednou vrátí, pokud bude sloužit dobře. Vaše vina je odčiněna.“
Daser vytáhnul z pochvy meč a dal jej Edracovi. „Teď ho máš na starost ty.“ Pak se se svým novým pánem odebral do davu.
Vojsko se pomalu rozestupovalo a mizelo v domech, za chvíli byly ulice stejné, jako když sem přišli. Zase tu zavládla ponurost a opuštěnost. Jen ochranné runy proti šípům stále ionizovaly vzduch a svým jemným přísvitem vytvářely pohyb stínů.
„Jsme pořád sledováni.“ Řekl po chvíli Edraco.
Runy pomalu dohasínaly, jak se s časem jejich síla zmenšovala a nebyla obnovována.
Manina hůl se s pulzováním přeměnila do modré barvy. „Tak co budeme dělat?“
Edraco se podíval k obloze. Ta byla temnější než dřív. „Stmívá se. Možná bychom měli najít nějakou hospodu, kde bysme se umyli a vyspali.“

Nemédská kronika – kniha hovorů
„Bojím se sám sebe.“ Postěžoval si zelený drak, když druzí odešli.
Tacwšd se na něj s lítostí podívala. „Chápu tě.“
„To nestačí.“ Zařval drak. „Když jsem, ničím. Kdybych nebyl, prohraji.“ Svezl své obří tělo až k ní a podíval se jí do očních jamek. „Poraď mi.“
Přejela jej svým dávno ztraceným zrakem a promluvila. „Chceš po mě příliš mnoho. Rada, kterou ti vyslovím tě bude zaklínat a pronásledovat do konce věků. Když se jí budeš řídit, zhyneš, ale nebudeš mrtvý. Rozhodni se.“
Zelený zavřel oči a přemýšlel. Bylo to jasné varování. Pak své zraky otevřel.
„Poraď mi.“
„Buď a nebuď.“
„Nic míň?“
„Nic víc.“
„A smrt?“
„I tak obchází kolem. A dokud bude zelená, budeš i ty. Však jen tehdy, když tě bude třeba, se zjevíš jejím prostřednictvím.“
„Nebudu s sebou vládnout.“
„Sám se své vlády bojíš.“
„Mnozí zhynou.“
„Měl by ses spíš starat, zda se jiní narodí.“
„Dobře tedy. Ale mám na tebe podmínku.“
Tacwšd zvedla hlavu. „Jakou?“
„Vytvoříš řád a budeš mě vzývat.“
„Dokud na tebe nezapomeneme, nezemřeš.“
„I když budu mrtvý. Konej.“
„Tvá smrt nás vykoupí.“
„Vaše služba mě zachová.“
„Nezapomeneme.“
„Na věky věků.“
Stařena nahmatala meč, co ležel poblíž, a bodla.
 Přidat komentář 



[<<]-[<]/1 [>]-[>>]
[6] Donar Tyr | @ | odpověz | 22.04, 22:51 | # | 0 přínosný nepřínosný
ikonka
A tak to hej- ja, ale píšem trochu naopak. Ja sa vyžívam v minimalizme,ako náhle niečo začína byť príliš dlhé, tak som z toho trochu na nervy, pretože ja to už síce mám v hlave, len ten prevod na papier ma značne týra :). Teraz píšem čosi, čo chcem, aby bolo vcelku dlhé, aj keď uvidíme... Neriešim rozsah, ale obsah.. A preto ti ani vežmi nemôžem povedať nič k vedžajším líniám- u mňa totiž obvykle všetko so všetkým súvisí, vežmi málo dávam do deja niečo náhodné, pretože ja na tých drobných a na pohžad bezvýznamných detailoch potom posúvam príbeh- to čo ma tam zaujme rozvediem do obludných rozmerov. Napr. jedna moja postava Votan je upír, je zabitý a je tam opísané jeho mŕtve telo, hneď v ďalšej časti tej série poviedok sa mi upíry rozpadajú na prach. Je to len logická chyba alebo je to schválnosť :)... Ja sa proste vyžívam v detailoch... A + 200% to je fakt dobrý bonus :)- túto tvoju sériu si vytlačím asi na papier, aby som si to potom mohla vychutnať znova v kžude- čím väčšie tým lepšie...Keď bude viac času.
[5] Dr.Str. | @ | odpověz | zobraz22.04, 16:01 | # | -2 přínosný nepřínosný
ikonka
Já vím jak to bude dál. To není problém. Jediný problém je v momentálníc zápletkách. Ty mi dávají docela zabrat. Když si uvědomíš, že by to mělo být ještě +200% toho, co je teď tak musíš uznat, že to dá zabrat...
[4] Donar Tyr | @ | odpověz | 22.04, 15:25 | # | 4 přínosný nepřínosný
ikonka
Tak tomuto hovorím pekný podraz... Že nedokončené. Ten návrh je ale vcelku zaujímavý, lenže Barvy majú tvoj vlastný cejch.Ja ti návrhy posielať nebudem, pretože si to vychutnávam tak ako to ide, počkám si na to ako to s ostatnými dokonáte. Pri Barvách jednoducho nemám potrebu rozmýšať ako by to mohlo byť ďalej, pri Barvách chcem len čítať a byť zvedavá :)... Som zvedavá, čo z toho bude. Držím palečky všem, čo sa do toho tvojho projektu pustia- veža inšpirácie....
[3] Dr.Str. | @ | odpověz | 22.04, 13:15 | # | -1 přínosný nepřínosný
ikonka
Rozhodně nedávejte návrhy do diskuzí, protože pak si a) Zkazíte radost, b) zkazíte radost druhým c) budete oprávněni říkat: já vám to říkal, což je největší hloupost, jaké byste byli schopni. Čau.
[2] Dr.Str. | @ | odpověz | 22.04, 13:13 | # | 2 přínosný nepřínosný
ikonka
Mám opravdu velice špatné správy... Barvy mají kromě toho, že jsou přepisovány, jeden zásadní nedostatek. Nejsou dokončené. Z toho plyne, že máme přibližně před sebou tři díly a pak je to otevřené. Proto vyhlašuji veřejnou soutěž. Posílejte mi do potrubní pošty návrhy, jak má děj pokračovat a já zhodnotím, porovnám s mým návrhem a napíšu jeden díl. !!!Pozor!!! Budu zvládat jeden díl týdně, ale pokud mě to chytne, tak i tři. Vše bude záležet jen na mojí odhodlanosti. Prosím netlačte na mě a já se pokusím dávat dobré výsledky. Díky za Váš čas a za čtení Barev :-)
[1] Donar Tyr | @ | odpověz | 21.04, 22:33 | # | 2 přínosný nepřínosný
ikonka
Hmmm,mňam mňam- zabava graduje, graduje, graduje...:) Ale vážne to je moc dobré, teraz si to tak nepekne utol v tom najlepšom...
[<<]-[<]/1 [>]-[>>]

› Online 6

› Zeď




čtenář Antilistí
(28.11.23, 19:14)
Já jsem tady furt...

Lakmé
(19.11.23, 17:13)
Taky sem semtam zabloudím, z nostalgie, pro pocit ...

čtenář Donar Tyr
(11.11.23, 01:51)
Ano, občas se sem vracím do minulosti... Je to hezký pocit :).

natir
(06.05.23, 13:33)
Kamarádové, jste tu alespoň občas? Alespoň na skok? Alespoň?

všechny zprávy | RSS


O nokturnu

Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.

©1999-2024 Skaven

Shrnutí

komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6441
autorů: 866