Nokturno.net / tvorba / diskuze

Jarní sluníčko svými paprsky zasvítilo do komůrky víly Malenky a pošimralo ji v nosíku. Víla Malenka se probudila, protřela si oči, otevřela okénko na své komůrce, vystrčila střapatou hlavičku ven a údivem spráskla ruce.. ano, jaro už konečne přišlo, je to opravdu tak.. a pak se na chvilinku zamyslela a sebe sama zeptala.. jak se asi má můj přítel skřítek Josífek ? V koflíčku zabublala voda a když do ní Malenka vhodila několik jahodových lístků, příjemná vůně naplnila komůrku a otevřeným oknem se linula ven.
Skřítek Josífek bydlel nedaleko, snad na deset skoků lučního koníka. O chvilinku už víla Malenka spěchala k Josífkovi a cinkala svým stříbrným zvonečkem. Snad ješte nespíš, ty sedmispáči, honem vstaň, nebo zmeškáš kvetení sněženek.. volala mu u dveří, ale Josífek asi spal jako dudek a ani vůně jahodového čaje jej nevzbudila. Malenka najednou spatřila za sebou zlatovlasého andělíčka strážníčka v bílém. Proč jen ten Josífek stále spí, snad se mu něco nestalo ?.. zeptala se ho ustaraně.
Malenko, nech Josífka spát.. pojď, půjdeme do tvé komůrky, ať nenastydneš, vždyť jsi bosa.. a řekneš mi, co hezkého se ti zdálo...
***
" Tahle Malenka a Josífek tvořili takovou dojemnou dvojici.. Znám Malenčin sen o tom, že ona je víla a Josífek skřítek, na které si hráli jako malé děti rovni si ve své pomatenosti.. Ale Josífek v noci umřel, našla jej ráno sestra Anděla.."
Primář přerušil své povídání, neboť se ozvalo zaklepání na dveře.
"Pane primáři.., Malenka vám posílá šáleček svého jahodového čaje.."
Zahlédl jsem jemný úsměv na doktorově tváři.
" Ach jo, chudák Malenka.., teď už asi Josífka budu muset dělat já.."