Nokturno.net / tvorba / diskuze

Korpulentní můra
létáním pobodaná jehličím,
ti přináší zrůdný kompliment,
v jádru načichlý
odstínem indigo.

Stal se ze mně
extraordinární,
sentimentální mutant,
který hluše tluče
zkrvaveným skalpem
do xylofonu,
jen abych si zachránil
vlastní renomé.

Nezbývá ti nic jiného,
než si zvyknout.

Vezeš autobusem
svou ptačí klec,
sedíš přitom nepohodlně
na sedadle z jehličí.

S mozkem Evity Perónové
budu šukat cizí chlapy,
i přes jejich žhnoucí
a vařící diaré.

Přestal jsem býti kokonem,
dozrál jsem v ohavné,
hliníkové cosi.