ikona.png, 0 kB Nokturno.net / tvorba / diskuze

  

+ přidej: dílko | obrázek» přihlásit | zaregistruj se

Diskuse k dílku: Fantazie. Sledovat diskuzi přes RSS rss.
Než se pustíte do diskuze, přečtěte si pravidla pro psaní komentářů.

Lidé si často stěžují na počasí. Když je zima, chtěli by léto a když je zima, tak je zase příliš vedro a už se těší na zimu. Pro mě to není žádný problém. Ve své hlavě si dokážu vyrobit počasí přesně takové, jaké zrovna potřebuji. Třeba právě teď. Zavírám oči, rázem se ocitám na mém imaginárním ostrov u rovníku. Slyším ptačí zpěv a na kůži cítím nesmělé paprsky slunce. Otevřu oči a vidím kolem sebe plno barevných květin, v korunách stromů, tyčících se skoro až k obloze, vidím neskutečně mnoho ptáků a všude kolem mě poskakují malé opičky. Jedna mi vyskočí na rameno a se zaujetím mi probírá vlasy svými malými prstíky.
Jdu dál, po sametově zeleném koberci trávy. Zlehka našlapuji, abych tu trávu náhodou neušlapala. Dojdu k pobřeží. V dálce vidím skupinu delfínů, jak vyskakují nad hladinu. Po pláži se plazí želva a společnost jí dělají racci. Obléknu se do plavek a vyjdu vstříc krásnému a teplému moři i jeho obyvatelům. Ponořím se pod vodu a uvidím překrásnou spoustu barev. Všude kolem sebe vidím pestrobarevný podmořský svět, který mě neskutečně láká. Vidím mořské koníky, klauny očkaté, murénu a hejno mně neznámých rybek. Také vidím plavat kolem známou želvu z pláže. Plavu kousek s ní, ale není zrovna hovorný typ a tak ji za chvíli opouštím a přidávám se k delfínům. Ti jsou ale rychlejší než já a tak mi rychle uplavou. Zamířím zpátky k pláži. Je právě poledne a slunce nemilosrdně vysílá své posly v podobě paprsků. Když vylezu z vody, naposledy se podívám na moře. Vylezla jsem právě včas. Nedaleko vidím hrůzu nahánějící trojúhelníkovou ploutev. Není pochyb o tom, že pobřeží navštívil nový nájemník.
Lehnu si na pláž a chvíli se dívám na oblohu, která je jako by ji azurově vymaloval malíř. Po chvíli mně začne bolet hlava, a tak zamířím po pláži do nedaleké jeskyňky. Není to ale obyčejná jeskyně, ale vede podzemím na druhou stranu ostrova. Vydávám se tedy do podzemí. Čím jsem hlouběji, tím je větší chlad. Zima, ale není. Je to jen tím, že je venku takové horko. Když cestička mezi skálou začne stoupat, uslyším nějaký rachot. Po chvíli chůze už i vidím rušitele ticha. Je majestátní, vysoký a voda se z něj řítí dolů do bezedné propasti. Je to zvláštní pocit, stát na malém skalnatém výběžku, a před sebou mít opravdového velikána přírody. Člověk má pocit, jako by byl úlně maličký, jako by jeho problémy byly uplně malicherné, ve srovnání s tímhle.
Je odpoledne. Vydržím se ještě dlouho dívat, jak ohromné množství vody padá s hukotem do hlubiny. Potom se vrátím zpátky na pláž. Rozhoduji se, jestli se mám jít ještě vykoupat, ale nakonec to zamítnu, protože mám strach ze žraloka. Zamířím proto zpátky do pralesa. Opičky si nejspíš odskočily na svačinku. Taky bych si mohla něco dát. Natrhám si ovoce a pustím se do vitamínů. Zanedlouho mě poctí svou návštěvou papoušek ara. Začne mi uždibovat pomeranč, a tak ho nechám a jen ho pozoruji. Je nádherný. Má zelené peří, žlutou chocholku a na křídlech má rudé skvrny. Bohužel udělám rychlý pohyb a ara uletí. Pomyslím si, že je škoda, že neumím létat. V tu chvíli mě něco začne šimrat na zádech a já s údivem zjišťuji, že mi narostly křídla. A vlastně proč ne, vždyť jsem ve snu. Rozlétla jsem se tedy směrem k lákavě otevřené náruči oblohy. Díky šťastné náhodě jsem objevila celou kolonii papušků. Vypadají zaraženě, že zde v korunách stromů vidí někoho jiného než papouška. Zanedlouho však zvědavost zvítězí nad strachem a oni mi usedají na ramena a hlavu. Po chvílích úžasné zábavy, se snesu na zem a lehnu si do trávy.
Slyším ptačí zpěv, ale zní jako ten nejkrásnější orchestr na světě. Cítím vůni květin, ale je to lepší než tisíc parfémů. Vidím přírodu, ale je to mnohem lepší než kdejaké kino. Zkrátka tohle všechno dělá z obyčejného ostrova to nejlepší místo na světě. Ještě chvíli se dívám, cítím a poslouchám. Poté zavírám oči.
Když je znovu otevřu, jsem zpět v realitě všedních dnů. Opět slyším, stížnosti na všechno možné i nemožné, opět vidím otrávené výrazy lidí.
 Přidat komentář 



[<<]-[<]/1 [>]-[>>]
[4] Solet | @ | odpověz | 06.04, 19:46 | # | 0 přínosný nepřínosný
ikonka
ale tak kdo ví... třeba se dobře provdám :-D
[3] FreyIng | @ | odpověz | 06.04, 19:24 | # | 0 přínosný nepřínosný
ikonka
re: [2] Solet: To mas pravdu :)
[2] Solet | @ | odpověz | 05.04, 12:35 | # | 0 přínosný nepřínosný
ikonka
no na skutečnost to v mém případě moc nevypadá :-D
[1] FreyIng | @ | odpověz | 03.04, 21:43 | # | 0 přínosný nepřínosný
ikonka
Pekne. Ja mam svuj zeleny haj a kopce :-) ale nasel jsem je ve skutecnosti :-)
[<<]-[<]/1 [>]-[>>]

› Online 22

› Zeď




čtenář Antilistí
(28.11.23, 19:14)
Já jsem tady furt...

Lakmé
(19.11.23, 17:13)
Taky sem semtam zabloudím, z nostalgie, pro pocit ...

čtenář Donar Tyr
(11.11.23, 01:51)
Ano, občas se sem vracím do minulosti... Je to hezký pocit :).

natir
(06.05.23, 13:33)
Kamarádové, jste tu alespoň občas? Alespoň na skok? Alespoň?

všechny zprávy | RSS


O nokturnu

Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.

©1999-2024 Skaven

Shrnutí

komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6441
autorů: 866