Diskuse k dílku: Hlasy v hlavě . Sledovat diskuzi přes RSS
.
Než se pustíte do diskuze, přečtěte si pravidla pro psaní komentářů.
Sedim na posteli a chce se mi zvracet, ne, že by mi bylo špatně...ne...jen se mi chce zvracet nad vlastním životem.
Ne, že bych byl nějak pyšný na mou minulost, che, ono chlastat v barech a balit lehký holky není žádná výhra, ale alespoň byla nějaká zábava, che... Teď sedim v nemocnici a nikdo o mě ani nezakopne, já jsem ten poslední červ, na kterého by někdo myslel... Jsem strašně rád, že jsem mohl žít, ale vlastně co z toho?
Asi se zabiju, jo, to bude nejlepší řešení, che... Spát, v klídku, bez starostí. Ale k čertu jak? Ono zabít se v blázinci a zvlášť na tomhle oddělení není nic lehkýho... Pořád vás hlídaj, jako toho nejhoršího zločince, nesmíte se ani divně podívat, che...
A já už vím, zastřelím se, tak rychle, lehce. Támhle na stolku leží můj revolver. Tak ještě krůček, malinký krok. Mám ho. A, moje vysvobození. Pěkně, jako podle návodu - přiložit ke spánku a pomalu, avšak odhodlaně zmáčknout spoušť...
Je to za mnou... Konec... Ale probůh co to? Dveře? To vrzly dveře? A sestra ve svém bílém hávu?
"Pane Radonovský, co to děláte s tím banánem? Tak hezky ho položte zpět a jděte si zase lehnout... My se o vás postaráme?"
Che!!!