Nokturno.net / tvorba / diskuze

Svěřuji se hvězdám
co noc co noc vycházejí
a na obloze záři
že štěstí své já neznám
že pochopení své hledám.
Však stále marná snaha je to.
Co na mě je tak zlého.

Svěřuji se stromům co historie jsou znalí,
ať slabost má se změní, ať jsem jak kdysi štastný.

Chtěl bych se svěřit každému
každé neznámé tváři
jenž potkávámden po dni
však odvaha k tomu kroku mi schází

Svěřil bych se rád komukoliv z lidí
kdo by mě pochopil jak můj duch se cítí.

Svěřuji se sobě,
ten děj však nemá zažatku ani konce.
Svěřuji se tobe,
krásné mocné slunce