ikona.png, 0 kB Nokturno.net / tvorba / diskuze

  

+ přidej: dílko | obrázek» přihlásit | zaregistruj se

Diskuse k dílku: The Country of the Pyramid. Sledovat diskuzi přes RSS rss.
Než se pustíte do diskuze, přečtěte si pravidla pro psaní komentářů.

The Country of the Pyramid

"Enoch walked with God and was not,for God took him"

Na šedivém neby vycházel červený měsíc a šedavá oblaka se rozprostírala po celé jeho ploše. V malém domě mihotavé světlo svíčky co chvíli osvětlilo muže v křesle,jemuž dům patřil a muže,jež ležel bez sebe na posteli.

Muž v křesle,Drugma,tiše naslouchal neslyšitelnému zvuku mlhy,jež se plížíla kolem jeho domu,aby se o několik metrů dál neslyšně snesla do propasti.Dům totiž stál na kamenném výstupu,jež zasahoval až skoro do čtvrtiny oné propasti.

Muž,jemuž dům patřil,Drugma,zde žil sám,neboť zde byla samota mnohem milostivější,než společnost,než vědomí,že to,co zde člověk vidí a slyší vnimá ještě někdo druhý a že to tedy MUSÍ BÝT SKUTEČNÉ-to,jež přinutilo již nejednoho člověka vskočit v plné rychlosti do propasti-propasti,jejíž dno skrývala v každou denní či noční dobu nejhustší mlha,dno,z něhož bylo občas zaslechnuto nelidské kvílení,vzdáleně připomínající chorý smích,což ovšem téměř všichni, snad ze strachu,rezolutně popírají,ikdydy jste jej zaslechli spolu s nimi,stejně by vám pořád do očí tvrdily,že jste nic neslyšely.

Drugmo si zde před lety postavil dům,s nemalými obtížemi,aby si tak užil oné samoty.Ovšem občas,když uprostřed nejhlubší noci přehlížel obrovské,špičaté vrchy místních hor, jež,majíc tvar k smrti vyzáblých pyramid,se draly vysoko k nebesům a většinou je téměř celé zakrývaly,přece jenom občas zatoužil po lidské společnosti.

Stejně tak tomu bylo před několika dny.Drugma sice ulehl,ale nemohl usnout díky pronikavému měsíčnímu světlu, prorážející noční mlhu. Když se mu přesto podařilo dostat se alespoň do částečné dřímoty,tu vzduch rozřízlo pronikavé kvílení-narozdíl od "hlasu mlhy" ,bylo toto však víceméně lidské.Drugma se ještě ve dveřích zastavil,pak je ale za sebou o to silněji přibouchl a vyběhl do naprosté tmy,pouze s primitivní lampičkou.

Nalezl jej,či spíš na něj v mlze náhodou narazil o několik desítek metrů dál,na okraji srázu.Byl v bezvědomí a vážně zraněný.Drugma jej odnesl do svého domu a tam mu nakonec zachránil život.Muž se však od té doby neprobudil.A tak Drugma seděl u svého lůžka,na něž jej položil,a čekal.Konečně,po osmi dnech se muž počal hýbat a s nadlidským úsilím se i nadzvedl na postely.Počal se kolem sebe rozhlížet v jakémsi panickém deliriu.Drugma jej musel velice dlouho uklidňovat,neboť neznal mužovu rodnou řeč,než ten,s neskonalou úlevou znovu klesl na lože.

V dalších dnech se s ním snažil Drugma zoufale navázat kontakt,až teprve po třech dnech zjistil,že muž je ind,mluvící jazykem Kannada. Drugmova matka pocházela z Bayaluseeme a tak ten jazyk znal dokonale.

Dozvěděl se,že muž byl členem šesti-členné expedice,jež se sem vydala z Bangalore ,aby zdolala a zmapovala světu povětšinou neznámé místní hory.Drugmo o těchto lidech slýchal, i ve své opuštěnosti, neboť sem nevstoupila noha cizince již nesčetná staletí,až do doby před pěti léty,kdy jeden z těch bláznů,jež se šplhají po horách bez sebemenšího důležitého cíle,roznesl zprávu o místních horách do celého světa.Od těch dob sem přivandrovalo MNOHO jemu podobných.Mnoho se jich nikdy nevrátilo.

Chvíli trvalo,než Drugmo přesvědčil muže,aby se mu svěřil.Jeho příběh následuje:

"S Ranjitem jsme se ráno rozhodli,že je příhodné počasí a tak vystoupíme o něco dřív.Lezli jsme po té nejvyší hoře,tam.A asi po půl hodině jsme narazily na trhlinu ve skále.Nejdřív jsme ji chtěli obejít,pak jsme ale zevnitř hory zaslechli nezvykle rachotivé zvuky ,smíšené s hrozným kvílením. Mysleli jsme,jestli se třeba někdo nezřítil dovnitř a nezranil se a tak jsme trhlinu prozkoumali a jeden po druhém do ní vlezli, protože náš všechny opanovala nemístná zvědavost.Ale....... nevstoupili jsme do temné jeskyně, ale do kruhové místnosti,postavené v šíleně šikmém úhlu a nemístně vysoké.Všude dokola byli úzké chodby a u každého vchodu pochodeň.Po zemi se převalovala hustá mlha,jež vycházela zevnitř chodeb a znovu do nich proudila.
v místě,kde by měl být "strop" byla velká díra,jež ,jak nám pochodně dovolovali určit,sahali nesmírně vysoko.

Z jedné z těch chodeb se cosi ozývalo,ale nebylo možné to přesně určit,neboť cosi bránilo zvuku,aby k nám proniknul.Připomínalo to chrastění kovu ,nebo řev nějákého divého zvířete.

Ranjit nás pak upoznornil na to,že uprostřed místnosti (pokud se vůbec dalo říct, že má nějaký střed) ,téměř za světlem pochodní se nachází jakýsi obří kamenný kvádr. Několik z nás k němu šlo.Teprve blíž jsme si všimli ,že na něm cosi beztvarého leží.Sanjib se toho chystal dotknout,když tu nás vyděsil výkřik.Ohlédli jsme se-byl to Ranjeeb.Zůstal pozadu a začal studovat kresby na stěnách.Když jsme doběhli k němu,zjistili jsme proč tak křičel.Na stěně byl v nejjednodušších piktogramech rozvržen rituál,jehož nelidská odpornost byla nezpochybnitelná.Nebudu jej popisovat,stačí říci,že hlavní úlohu v něm měl vítr,znázorněný v podobě malého tornáda.

Ovšem mnohem větší šok následoval, když jsme si uvědomili,že poslední obrázek,zobrazující oběť po vykonání rituálu,je totožný s věcí na kamenném kvádru,v němž většina z nás tehdy poznala oltář.Šedivá, beztvará hmota,která........."

"..........pak se to dotklo Ranjeeba,kterého to kompletně rozhodilo,takže se sebral a utekl jednou z chodeb.Po chvíli jsme ale zaslechli strašný smích,po němž přítelovi kroky ustaly.Zpozorovali jsme,že se poté onen nelidský rachot ,ona nepopsatelná kakofonie,plná umělosti a naprosto nepřirozená,počal neustále přibližovat , ačkoliv díky rozvržení chodeb nebylo možné určit,ze které se ozývá.

Mí přátelé počali ztrácet rozum, já s nimi a skoro všichni se rozutekli do různých chodeb.Ale ať běželi kterýmkoliv směrem,vždy se jejich kroky po chvíli zastavily a následné ticho přerušil jen jejich smích,který zazníval stále blíž a blíž,ikdyž vždy z jiné strany.

Já se úplně sesypal.Jen Kajib,jediný kdo se mnou ještě zůstal, zůstal jakž tak při smyslech a "navrhl",abychom vyšplhali zpět na povrch skrz trhlinu,jíž jsme přišli.Po vteřinové otupělosti jsem jeho nápad ihned přijal a počal se sápat ven.Tu jsem za sebou uslyšel nějaký zvuk.Bylo to,jako by něco neustále vyfukovalo ze sebe ve velké rychlosti vzduch a zároveň jej pak nasálo zpět.

Neohlížel jsem se a lezl jsem dál, přítele,jež byl jen kousek za mnou však něco stáhlo zpět.Byl slyšet jen vteřinu-děsně řval,tak,jako nikdo, koho bych kdy slyšel.Ale jen chvíli.Pak vše ztichlo.

Ticho,v němž jsem však tušil pohyb,o to strašnější,že nebylo možné jej zpozorovat jakkoli jinak než očima.Já ale věděl, že nemám čas a proto jsem se počal sápat ven ještě silněji. Tu mě ale něco chytlo za neho.Nevím jak to popsat,ale........nedrželo mě nic pevného-bylo to,jako by mě držela vlna proudícího vzduchu-a ikdyž to bylo neuvěřitelně silné,zapřel jsem se o skálu a nakonec se mi podařilo se vyrvat.Pak už jen vím,že jsem utíkal jako šílený po svahu.A pak už si nevzpomínám na nic."

Drugma jej chvíli v tichosti pozoroval,pak povstal a otočil se k němu zády,aby jej nemusel vidět v momentě,když mu položí nevyhnutelnou otázku.

".......Co to bylo?!!!"

Chvíli mlčel,než suše pronesl:

"Některé z místních hor nejsou hory, ale stavby,pyramidy,zanesené prachem tisíciletí, zbudované národem Tang.Někteří říkají,že přišli z východu a že vymřeli před víc jak tisícem let a jiní říkají........" tu se otočil směrem k muži,"že nikdy nezemřeli."

Muž opustil údolí,jak nejdřív mohl a všem příbuzným svých druhů do smrti tvrdil ,že všichni zahynuli při lavině.A každý mu to věřil, neboť nikdo nevěděl,že na zdejších horách nikdy není sníh.

A Drugmo žil ještě mnohé dny nad onou propastí,než jednoho dne nalezli jeho dům prázdný.Jedni tvrdili,že se zabil skokem do propasti,jiní že odešel a byli i tací,jež tvrdili,že si jej kdosi VZAL.Ale to ví jen hory Anse a ty mlčí už čtyři a půl tisíce let, tak proč by měli začít mluvit právě nyní?
 Přidat komentář 




› Online 7

› Zeď




čtenář Antilistí
(26.05.22, 09:43)
KOnec jara 18.6.2022 sraz 14:00 nádraží Ostrava - Vítkovice - poté přesun na Starou haldu - zahraje Folkolorit. https://bandzone.cz/koncert/526611-vitkovice-stara-halda-nove-jezero-konec-jara-2022

herr madved
(05.06.20, 23:25)
...kam zmizelo nokturno?

čtenář Antilistí
(11.02.20, 20:34)
Vítání jara 21.3.2020 - Ostrava - Výškovice - sraz Konečná tramvají 14:00 - oheň, Morana , Folkolorit, https://bandzone.cz/koncert/502014-vyskovice-rokle-za-vyskovicemi-vitani-jara

čtenář kryštof
(14.11.18, 14:27)
čau lidiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiii

všechny zprávy | RSS


O nokturnu

Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.

©1999-2022 Skaven

Shrnutí

komentářů: 14762
článků: 557
obrázků: 3652
dílek: 6391
autorů: 862