Nokturno.net / tvorba / diskuze

Ty malá čarodějko,
se rty v barvě karmínu,
Tvůj černý zrak denně mě sleduje,
já se z toho snad pominu.

-Marně se mi bráníš,
sebe nezachráníš.-

Černý havraní vlas spadá po ramenou,
ještě níže, až k útlému pasu,
ten dráždivý hlas dohání mě k šílenství,
Bože, kde já najdu spásu?

-Marně se mi bráníš,
sebe nezachráníš.-

Hebká šíje svádí k polibkům,
a ta ňadra, bílá jako sníh...
Odolat nebo dotknout se,
co je teď větší hřích?

-Zbytečně se bráníš,
mně se neubráníš.-

Ach, ty krásné boky,
stvořil je snad ďábel sám,
houpou se jak vlny,
jak odolat jim mám?

-Proč se mi stále bráníš,
přede mnou se nezachráníš.-

Tvůj klín teplem sálá,
vyvolává ve mně šílený žár,
chci se Tě dotknout,
alespoň na vteřin pár.

-Proč se mi stále bráníš,
přede mnou se nezachráníš.-

Ty ďábelská čarodějko,
kvůli Tobě toužím po hříchu,
místo toho, abych žil v celibátu
v klášterním tichu.

Teď už vím, že marně se Ti bráním,
před Tebou se už nezachráním.