Nokturno.net / tvorba / diskuze

Staré vrásčité ruce připomínají papír
Sněhově bílé vlasy tečou po ramennou
Smutné oči tupě zírají do dáli
Rozklepané rty se snaží rozloučit
Mysl naslouchá posledním prosbám

Pohled do milovaných očí
Stisknutí tolik známé ruky
Objetí malého tělíčka
Polibek vášnivých úst
Zašeptání veršů útěchy
Poslední rozloučení

Chvějící se nohy pomalu našlapují
Zpěv každého kroku bolí víc a víc
Hubené ruce se houpají podél těla
Tvář vlhne pod náporem ledových slz
Sněhové vlasy vlají v  hudbě větru
Malé zlomené tělo mizí za obzorem
Zamilované oči slzí a říkají sbohem
Běsnící žár objímá jejich srdce
Stařec nadobro mizí z  jejich životů

Nechává za sebou celý život
Opouští ty co vždy miloval
Pomalu se vytrácí z  jejich vzpomínek
Až nezbude nic
Nechává za sebou celý život
Tak jako stokrát předtím
Všichni co kdy miloval zemřeli
Ale on žije dál
Nechává za sebou celý život
Opět si najde jiný
Ale na předchozí nikdy nezapomene
Stařec nikdy nezemře