Nokturno.net / tvorba / diskuze

Podvečer v  kopcích se psí slečnou,
v  údolí tisíc očí měst
vteřina mění se v  nekonečno
a stezka v  temné klubko cest.

Tráva jíž předvčírem vichr učesal
bělostná lýtka zlámaných stromů
já navzdory větru cestou dál
dnes ještě nechci domů.

S  psí blondýnou větrnou nocí
pro čerstvý vzduch do plic, pro čistší hlavu
pro těch třech křížů genia loci
a zmatkům v  duši pro popravu.

Tam v  kopcích každičký magický večer
navždycky na čele přeorá pole
ona jde najisto jak já nikdy nešel
nekulhá pod tíhou životní role.

Taky tak půjdu, vzpřímená záda
budu se radovat z  každého kroku
vidět svět tak, jak viděl ho Lada
vychutnat do dna každičkou sloku.

Když potom doma pověsím kabát
naliji sklenku zlatého moku
pálí mě líce a bolí záda
ale mám čertovskou jiskérku v  oku.