24.09.06 | Charlie Monroe, @, další tvorba | 2348 x | vypínač
To jsem jednou takhle šel do mého oblíbeného baru U Zkrvavené Kláry.
Jako mám ve zvyku, nejdříve si prohlédnu všechny zákazníky tohoto podniku a
přesvědčím se, že ani jeden z hostů není mým nepřítelem. Jistě, u pasu
mám dva revolvery, ale ani to by mi nezaručí, že vyjdu z případné
přestřelky živ a zdráv. Tehdy tam seděl jen Záludný John a Bystrý Blake. John
jede v kokainu a Blake zase v marihuaně. Věčně se tu hádají
o tom, který obchod je výnosnější. Asi se ptáte v čem jedu já. Já
osobně jsem Krvavý Bill a jedu v nájemných vraždách.
Ačkoliv to může znít divně, já na ty drogy nemám žaludek. Jen když vidím
injekční stříkačku, tak se mi zvedá žaludek. To já radši vidím pár vnitřností
těch, co neplatí. Svým způsobem dělám službu společnosti, protože většinou mám
na seznamu nějaké narkomany či překupníky, takže vlastně eliminuji užívání drog.
Ten večer se tedy zdál poklidný, sedl jsem si, objednal jako obvykle jednu
wisky a čekal na Zkrvavenou Kláru. Klára byla moje zaměstnavatelka. Ano, za
všemi těmi vraždami stála půvabná žena. Vždycky přišla kolem půlnoci a přihodila
mi na seznam další jméno.
Ani dnešek nebyl výjimkou. Ale na druhou stranu obyčejný také nebyl.
„Já vím, že politiku neděláš,“ začala Klára. „Ale
tohle je ve tvém vlastním zájmu.“
„Hm. A o koho jde? Někdo významný?“
„Ani ne. Jde o starostu. Máš dvě možnosti. Buď ty sejmeš jeho,
a nebo on sejme tebe. Už ti jde po krku.“
Tak tohle byl celkem pat. Buď zastřelím starostu a půjdou po mně federální
agenti, kteří mě nakonec stejně najdou, nebo se nechám rovnou zatknout. Ještě je
třetí cesta, kterou Klára nezmínila. Sebevražda. Ale to je až krajní řešení.
Můžu ještě zkusit zdrhnout. Ano. Vzít roha. Ale kam? A čím? Peníze mám, ale
co když už jsem na seznamu hledaných osob a chytí mě na hranicích? Budu muset
ilegálně přeběhnou! Asi ano.
Najednou se ale rozlétly dveře a v nich starosta s brokovnicí.
Volá: „Bille! Kde jsi ty skunku?!“ Nadskočil jsem, rychle jsem
šáhl po revolverech, ale ty nikde. Ta krysa Klára! Určitě mi je vzala jak jsme
tu seděli! Otočím se. Dívám se tváří v tvář starostovi.
„Přece nezabiješ vlastního syna,“ snažím se to nějak
narychlo urovnat.
„Zabil bych tě třeba stokrát, kdyby to šlo! Připravil jsi mě
o všechno a pak zmizel. Musel jsem začít od znova! Začínal jsem na ulici!
A ty si nedáš pokoj! Ať půjdu, kam půjdu, pořád tam budeš! Řekni
nashledanou světu a zítřku!“
Než jsem však stačil cokoliv vyslovit, měl jsem už díru v hlavě, a
pomalu jsem mrtev klesal k zemi.
žena město příroda emoce jen tak noc vztah humor tma zima horror strach horor zklamání srdce pocit bolest voľný verš .. přetvářka deprese * aa marnost realita povídka sex les pocity haiku erotika hrůza momentka naděje čas temnota poezie fantasy . svoboda smrt cesta ... zoufalství touha sobota smutek vzpomínka nenávist sen antilistí beznaděj osud vyznání podzim mládí krev x život vztahy samota láska
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14774
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6454
autorů: 867